Předně bych chtěl reflektovat na velmi agresivní článek doktrora Celeria plný impertinencí, nepravd a útoků na moji osobu. Je až s podivem, že člověk, který si nehty na nohou "stříhá" sekáčkem na maso a topologii svého bujného hlavového porostu krotí hráběmi, popřípadě hydraulickými nužkami na plech, může být tak dobrým kurtologem. Jelikož jsem ale člověk přístupný cizím názorům, i když naprosto scestným, ponechám jeho článek v plněm znění. Doktor Celerius si zřejmě stále neuvědomuje, že jeho neustále výpady snižují kredit našeho špičkového vědeckého týmu. Rovněž ani jeho pověstná kvasinková brýlová skla, která čistý hadřík neviděla již řadu ctau a jejichž transmisní koeficient alarmujícícm způsobem konverguje k nule, nepřispívají k dobrému veřejnému image, přestože my, hoši z Kurtolabu ( nedaleko Kurtovy Lhoty nad Sázavou, počet obyvatel : 7 - v sezóně i 13 pozn. autora ), jsme svět obohatili o to nejlepší, co lze v součastnosti nabídnout. Nyní však již opusťme bezúčelné, ale nádherně sadistické hašteření a pojďmě se podívat, co nám poslední objevy přinesly.

Tak tedy o co jde. Zatím poslední vědecká výprava vedená tentokrát mnou, neboť doktor Celrius byl zaměstnán psaním své knihy "Pěstujeme lineární kvasinku aneb hadřík je náš nepřítel", objevila několik důležitých skutečností, které nám pomohly ke komlexnějšímu, i když stále převážně reálnému, pohledu na svět. Jistě jste si někdy položili otázku, kde se vzal ten všemocný Pauliho vylučovací princip, z jakých premis Pauli při jeho zavádění vycházel a proč neplatí pro Bosony. Jak už to bývá, skutečnost je vždy složitější, než jak by se mohlo zprvu zdát. Náš příběh se odehrává před mnoha a mnoha lety, kdy se ještě vzduchem proháněly draci a trpaslíci s půvabnou frontmankou Sněhurkou hráli bigbeat na akustické nástroje bez zesilovačů. Toho dne se Pauli a Kurt vraceli z hospody. Zatímco Kurtovi se vypitím osmi piv podařilo zadefinovat osmičkovou soustavu, méně výkonný Pauli se stále držel své binární. Jelikož pivo začalo pracovat, rozeběhli se oba jmenovaní k toaletám. Jedna kabinka byla ovšem pro tyto velikány příliš těsná, a tak v souladu s Heisenbergovým principem neurčitosti začali zuřivě kmitat. Pauliho patologická neschopnost vymočit se v přítomnosti Kurta ho dovedla ke geniální myšlence - Pauliho vylučovacímu principu - jehož prvotní formulace zněla asi takto : "Na jednu toaletu lze vměstnat maximálně dva jedince ve stejném stavu lišící se ovšem směrem močení. Z dnešního pohledu vidíme, jak dějiny, jistá dávka matematicko-fyzikální abstrakce a všudypřítomná, dokonale ostrá a obřízky schopná Occamova břitva, zdeformovaly Pauliho prostou myšlenku do dnešní podoby. Naproti tomu Bose se svými spolupracovníky při konferencích bez bázně a hany močili do jedné společné jamky, a tak nikoho ani nenapadla nemožnost naskládat všechny bosony na jednu úhlednou hromádku.

Při dálších výzkumech se možná dozvíme, jak Pauli ke své rovnici přišel, o mezonech Cecila Powella, jak světlo světa spatřily netradiční číselné soustavy či zda jsou kurtony opravdu elementární. Zůstaňte s námi, po reklamě budeme pokračovat.