Rád bych čtenáře našeho kurtologického občasníku seznámil s nejnovějšími objevy na poli Kurtově. Poslední výzkum proběhl pod mým vedením na téma Kurt a černé díry. Náš vědecký tým, složený (až na několik výjimek) z předních světových kapacit v oboru, při shromažďování materiálu k nově připravované knize doktora Gamowa: ?Stručná historie Kurta, aneb Populárně vědecká kurtologická stať, kterou, by měl, pochopit, i úplnej dement?, (omlouvám se čtenářům za drobné stylistické nedostatky provázející dr. Gamowův písemný projev, my s kolegy z kvantovědůrazného křídla týmu mnohdy naznačujeme, že kolega Gamow by se neměl pouštět do delších samostatných projevů a nejprve se důkladněji věnovat základní interpunkci, ale marně, jak vidno), narazil v domku jeho někdejšího souseda Pamedvěda v místnosti s netypickým počtem kamen, a to čtyřmi, v každém rohu jedněmi (Mussgraafky, piliňáky, bubínek a americká kamna - vzhledem k množství sazí na stěnách to evidentně neutáhl komín), na rozsáhlé dílo kosmologické, které velmi zaskočilo světové odborníky a způsobilo hádku v nejednom iglú.(s délkou této věty jsem nebývale spokojen, pozn. autor)

Jak se jednomu členu našeho vědeckého týmu, jež byl dlouho přehlížen a byly mu svěřovány zejména podřadné vědecké úkoly, podařilo zjistit, Kurt přišel s převratným pohledem na svět nespatřitelného. Co jsem tedy zjistil: Podle Kurta totiž platí teorém ?černá díra nemá zuby? a nikoliv ?černá díra nemá vlasy?, jak se nám někteří zahraniční badatelé mylně domnívají. Tento omyl vypustilo do angloamerické vědecké literatury někdejší eso světové fyziky - Stephen Hawking. (I když podle dnešních kritérií bychom ho spíše řadily mezi fyzikální desítky maximálně spodky.) Ve fyzikálně historických análech, kde je náš notoricky(ý) známý doktor Gamow častým hostem a často nás překvapí neuvěřitelnými zážitky z jeho análních debat, se traduje historka o vášnivém sporu těchto vědeckých gigantů, týkajícím se výše zmíněného problému černých děr.

Zásadní neshoda v tomto esenciálním kosmologickém mystériu dohnala oba velikány až na pokraj souboje na nukleární gumové zbraně. Kurt obhajující svou odvážnou hypotézu neváhal použít všech prostředků k přesvědčení oponenta o své pravdě a v zápalu matematické argumentace, v jejímž průběhu už poněkolikáté během jejich pře začal Stephenův hlasový syntezátor mutovat a jódlovat tyrolským Hojdalálidí, usoudivše, že názorná ukázka je nade všechny výpočty, hbitě vmetl nezvykle zkoprnělému Hawkingovi své 3., možná i 4. zuby do tváře, čímž chtěl visuálně demonstrovat, co myslí ?bezzubou? černou dírou. Hawking neschopen slova, ani necvakl ovládacím zařízením svého hlasového simulátoru, i jeho jindy tolik hovorné rty bezmocně ztichly. Mlčky pak opustil univerzitní půdu se staženými kalhotami, neboť mu jeho věrná ošetřovatelka na důkaz, že porážku přijímá, uřízla kšandu. Další Hawkingův osud je nejistý. Kolují zvěsti, že spolu s Karlem Gottem vyvinuli jakousi primitivní inteligenci a založili folkové duo.

A Kurt? Jak už to s takovými bývá? Oženil se a z nezkrotného fyzikálního rebela stal se starostlivý otec rodiny. Na závěr dovolte malou poznámku: Všem, které jsme našimi převratnými objevy urazili, upřímně gratulujeme. To se každému nepoštěstí!

Za celý kurtologický vědecký tým, věrně Váš, dr. Celerius. 8-)